Světově uznávaný lékař Petr Uher již přes 30 let pomáhá párům splnit si sen
Se světově uznávaným předním českým lékařem, odborníkem na reprodukční medicínu a genetiku, který aktivně poskytuje poradenství nejen na pražské klinice Ferticare jako vedoucí lékař, ale také párům ve Wolfurtu či Berlíně a manažersky i medicínsky se podílí na chodu kliniky v italském Bolzano jsme si povídali o trendech v jeho oboru a také o tom, co je příčinou dnešní situace kdy přibývá párů jimž se nedaří počít běžnou cestou
Co stálo za Vašim rozhodnutím stát se lékařem?
Když mi bylo deset let, tak mě srazilo auto a určitý čas jsem strávil v dětské nemocnici v Brně. Byl tam sympatický mladý lékař a mě se jeho práce moc líbila. Líbilo se mi nejen to, jak se staral o mě, ale jak zvládl mít přehled o celém oddělení. Po gymnáziu jsem pak studoval lékařskou fakultu v Brně a toužil se stát chirurgem, zajímala mě onkologie. Tenkrát ovšem nebyla ještě svoboda volby, člověk musel čekat kam bude přidělen, kam jej pošlou. Nedalo se to moc ovlivnit. Mě se ovšem poštěstilo a dostal jsem se ke gynekologii. Ten obor mě sice v průběhu studia příliš nezajímal, ale v Brně tenkrát otevřeli novou gynekologickou kliniku a v průběhu dvou let nabírali asi 25 nových lékařů. Já jsem se pak dostal na tu původní a měl jsem to štěstí pracovat v týmu vynikajících odborníků Ladislava Pilky a Jana Tesaříka, kteří položili základy asistované reprodukci v České republice a já jsem byl při tom úplně od začátku.
Byl jste tedy při tom, když se u nás narodilo první dítě „ze zkumavky“. . .
Naše první dítě z umělého oplodnění se v České republice a vlastně i v rámci východního bloku narodilo na začátku roku 1985, takže co se týče těch začátků jde vlastně o rok 1984. Tehdy to bylo velmi dobrodružné, neměli jsme žádné zprávy. Jeden zahraniční lékařský časopis putoval v rámci celé republiky a například i materiálu jako byly katetry, nebo média bylo nedostatek. Tenkrát mladý biolog, dnes slavný embryolog MUDr. Jan Tesařík přivezl toto vybavení tajně od svých kolegů z Vídně. V té době mě tento obor úplně pohltil a zapomněl jsem na onkologickou chirurgii a gynekologii jsem zůstal věrný. Tenkrát jsem se toho na klinice opravdu hodně naučil. Výuka mladých lékařů byla v tehdejším Československu výborná, ale nechtěl jsem dál žít v normalizačních kulisách.
Odešel jste tedy do Rakouska . . .
Ano, byl jsem tam pak deset let vedoucím oddělení gynekologie v rakouském Donrbirn v krásné nemocnici, a prožil tam opravdu úspěšná léta. Z normalizačního Československa jsem se dostal do světa, kde si lékařů úplně jinak vážili. My jsme byli sice na skvělé odborné úrovni, ale oni byli zase daleko v přístupu k pacientovi a v komunikaci. Ohromně mě bavilo spojení medicíny a řízení lidí. Po těch deseti letech se ovšem u mě objevil zdravotní problém s okem a já jsem cítil, že mě limituje při operacích, a tak jsem se začal naplno věnovat už jen reprodukční medicíně. V letech 2002-2003 jsem pak působil v institutu profesora Zecha ve švýcarském městě Niederuzwill.
Nakonec jste se ale vrátil zpět do Čech, abyste zúročil zahraniční zkušenosti a založil vlastní kliniku. . .
Jedním z důvodů, které mě motivovaly bylo to, že Česká republika je v oblasti reprodukční medicíny velice liberální. A zkušenost s řízením kliniky v zahraničí mi pomohla při založení první vlastní kliniky v Plzni, která měla opravdu obrovský úspěch. Institut reprodukční medicíny v Plzni se stal po třech letech jedním ze tří největších center v České republice. Jezdili za námi jednak pacienti z Německa a čeští pacienti poznali jiné prostředí, než jen strohé nemocnice, kde se s nimi nikdo nebavil. U nás poznali jiný, exaktní přístup, kdy se dozvěděli, co se bude dít a proč se co dělá. Na začátku někteří z nich byli dokonce i udivení. Plzeňská klinika tak brzy dostihla velké kliniky, které měly před námi patnáct let náskok. Další kliniku jsme otevřeli v Karlovarském kraji. Institut reprodukční medicíny a genetiky Karlovy Vary přilákal nejen místní a zahraniční klientelu, ale často za námi jezdili páry i z Prahy, tak jsme nakonec otevřeli kliniku i v Praze. V roce 2017 vznikla další pražská klinika asistované reprodukce Ferticare Prague. A vzhledem k tomu, že mám stále vřelý vztah k Moravě, tak působíme ještě ve Znojmě, kde jsme zahájili činnost na klinice asistované reprodukce Znamed.
Je pravda, že se zvyšuje počet párů, kteří vyhledávají vaši pomoc? Můžete nám povědět něco o příčinách toho, proč může být problém počít dítě přirozenou cestou?
Hraje v tom roli mnoho faktorů ať už je to životospráva, nebo stres, ale největší roli v tom má jakási nenasytnost. Dnešní mladí lidé chtějí všechno a neradi se něčeho vzdávají. Nejdříve řeší studium, pak dělají kariéru, rádi by nejdříve procestovali půl světa a založení rodiny stále odkládají na pozdější dobu. Všichni toho chtějí co nejvíce zažít v mládí a v plné síle, nechtějí se nechat omezovat. A pak přicházejí okolo 38-40 let k nám na kliniku. Obzvláště u žen věk hraje významnou roli. . .
Možná lidé vycházejí z faktu, že žijeme déle a za pomoci medicíny a vědy lze dosáhnout toho, o čem se nikomu před sto lety ani nesnilo. . .
Ano, žijeme déle, ale reprodukční schopnost se nijak neprodloužila. Bezproblémové otěhotnění je obvyklé u žen do 37 let. Hlavní důvod, proč stále více žen vyhledává naši pomoc je věk, ale to je jen důsledek našeho jednání a myšlení. Měli bychom obecně možná některé věci přehodnotit a chceme-li děti a rodinu, tak o tom začít uvažovat o něco dřív.
Jaká je hranice do kdy je možné provést umělé oplodnění?
Co se týče úhrady pojišťoven, tak má žena možnost umělé oplodnění podstoupit čtyřikrát do jejích 39 narozenin. Na vlastní náklady je to pak možné do 49 let a tam je možné použít různé metody jako je například i darované vajíčko. Pak je ještě třetí věc a to, co medicína dokáže. Můžete si o tom přečíst v médiích. V Indii například porodila i pětašedesátiletá maminka, ale slyšel jsem i o sedmdesátileté matce. Takže pokud máme lidské vajíčko což je nejcennější lidská buňka a jestliže máme dělohu, tak má reprodukční medicína neomezené možnosti.
Co doporučujete mladým ženám okolo dvaceti, nebo třiceti preventivně?
Osobně se k těmto ženám většinou nedostanu, protože ke mně přicházejí až ty, co řeší problém. Ovšem na odborných fórech s kolegy řešíme, že ať už gynekologové, nebo obvodní lékaři by měli tyto záležitosti se ženami probrat. Pokud má pacientka například 35 a ještě nemá dítě a má nějaké i drobné zdravotní problémy, tak bych se jí zeptal, jestli v budoucnu plánuje mít dítě. Často lékaři zapomenou a žena pak ve čtyřiceti, kdy ke mně přichází říká, že vždycky bylo všechno v pořádku. Je potřeba, pokud plánuje dítě, tak aby nějaký delší čas před tím, než chce otěhotnět vysadila antikoncepční pilulky. Antikoncepce sice neškodí, ale je to řízený cyklus. Hladina hormonů je naprosto vyvážená, menstruace pravidelná, ale to není výraz toho, že je všechno v pořádku. Doporučujeme okolo třicátého roku antikoncepci vysadit a zjistit, jak to je. Obvykle v červnu, který je měsícem plodnosti nabízíme, že nás páry mohou navštívit a my uděláme mužům spermiogram, doporučujeme ženám vysadit antikoncepci, abychom zjistili, jak cyklus probíhá a udělat cyklus monitoring. A když je to vše v pořádku, tak není potřeba žádných obav. U zhruba třiceti procent něco v úplném pořádku není a tady se to dá podchytit a problém řešit ještě dříve, než žena skutečně chce otěhotnět. Těhotenství si může pak naplánovat třeba až za dva, nebo tři roky. . .
Jak vnímáte spolupráci praktických lékařů, gynekologů a vás odborníků na asistovanou reprodukci?
Myslím, že spolupráce je dobrá a česká gynekologie je na velmi vysoké úrovni stejně jako reprodukční medicína. V tom jsme na světové úrovni společně se Španělskem a Itálií. Je srovnatelná s Japonskem, nebo v Amerikou.
Co se děje dál s embryi, která už pár nepotřebuje, protože žena otěhotněla a další děti již nechce?
Zůstávají nevyužita. My pak ukončíme skladování a roztavíme je a ony se pak rozpadnou. Je to ve světě velice diskutovaná věc a například v Německu existuje zákon na ochranu těchto embryí, musejí být skladovány v tekutém dusíku prakticky věčně. Teď se řeší to, že se mohou s určitými riziky darovat jinému páru. Váže se k tomu mnoho etických problémů. V České republice toto není možné, protože jsou jasně stanovené podmínky dárcovství. Rozhodně je tedy nemůžeme nabídnout jinému páru. My musíme v případě dárcovství ručit určitou genetickou kvalitu toho embrya. Dárci jsou vyšetřeni daleko hloubkověji, než je vyšetřen léčený pár, takže tato embrya nemůžeme nikomu darovat.
Téma zamražení embryí je velké téma. Čím motivujete páry, aby to udělaly?
Celkem běžné a jednoduché je zmrazení spermatu, a to určitě vřele doporučuji. Doporučujeme to často u mužů v rizikových povoláních jako jsou vojáci, požárníci, policisté, kteří mají větší riziko úrazu, při kterém může dojít k nějakému poškození reprodukčních schopností. U žen ten odběr vajíček není tak jednoduchý, ale také jej doporučujeme obzvláště u těch žen, které neplánují dítě například ve třiceti, ale později. Ta kvalita a množství vajíček je ve třiceti daleko vyšší než v pozdějším věku. V ideálním případě je to pak zamražení embryí, pokud si pár je jistý, že spolu chtějí dítě a budou spolu ještě za těch deset let. U vajíček je to totiž pouze 30 procent těch, které jsou schopny se dále vyvíjet. K tomu, abychom totiž získali potřebné množství vajíček je potřeba nejméně dvou stimulací. Takže pokud má pár zamraženy jak embrya, tak vajíčka má naději na úspěšné těhotenství i třeba po čtyřicátém roce ženy.
A délka toho mražení nějak ovlivňuje kvalitu?
U mužů to příliš nehraje roli, ale vajíčko je velmi choulostivá buňka. U vajíček navíc nevíme, která jsou ta dobrá a proces zmrazení je může navíc nějakým způsobem poškodit, protože jsou tak choulostivá.
Může se stát, že žena v době stimulace cítí nějaký diskomfort, nebo má nějakou negativní reakci?
Tím, že se zvyšuje hladina estrogenu, tak většina žen působí naopak velmi spokojeně, ale může se to samozřejmě stát. Tak jako může některá žena například reagovat na antikoncepci. Téměř se s tím, ale nesetkáváme a za celou kariéru se mi nestalo, že bychom museli z těchto důvodů stimulaci přerušit. Jde o velmi moderní a sofistikovanou metodu. Daleko větší zátěž je pro ženu samotné těhotenství, protože pokud je žena citlivější, tak mohou přijít bouřlivé projevy.
Když žena přichází s tím, že nemůže otěhotnět, snažíte se komplexně hledat příčiny, například z krve jestli jí nechybí nějaké minerály, zda by nepomohla změna životosprávy atd. . .
To záleží na konkrétním případu. Vždy je potřeba hledat příčinu, ale někdy se nedá tak snadno odhalit. Pokud přijde žena, která má po nějakém zánětu neprůchodné vaječníky, tak ta situace má celkem snadné řešení, ale někdy může být vše zdánlivě v pořádku a tu příčinu se nalézt nedaří. Pokud nemáme jasnou diagnózu, tak hledáme například imunologické příčiny, nebo mohou hrát roli hormonální například problémy se štítnou žlázou. Nemohu říct, že nějaký konkrétní doplněk stravy pomůže v této léčbě. Já doporučuji dostatek spánku, pestrou stravu, pohyb, spokojenost, pohodu a nestresovat se navzájem. Nejdůležitější je souhra těch partnerů. To, že oba chtějí totéž.
Je možné k vám přijít na nezávaznou konzultaci, pokud už má pár nějakou jinou nevydařenou léčbu za sebou?
Ano, to je u nás běžné. Pokud nám pár pošle podklady, tak je můžeme předem analyzovat a u osobního rozhovoru už jsme v obraze a rychle se posuneme dál.
Další články
OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK
Ocenění Českých Podnikatelek stojí na Vaší straně. Vnímáme Vaše potřeby, hledáme řešení a poskytujeme informace a inspiraci.
Generální partner
Odborný garant
Zakladatel
Záštita a partner
Auditor
Hlavní partner
Partneři
Partneři slavnostního dne
Dodavatelé
Mediální partner
