MÍSTO PRO DUŠI
Žena mnoha tváří, herečka, spisovatelka, designérka a velmi kreativní osobnost, to je Vlastina Svátková, která se stala milým hostem narozeninového setkání Helas Ladies Club.
Jste doslova renesanční osobnost. Čím jste chtěla být jako dítě?
Jako malá jsem toužila být popelářkou, protože jsem věřila, že lidé z nevědomosti mohou vyhodit nějaký ten poklad. V poklady věřím stále, a tak jsem se stala vášnivou sběratelkou umění.
Máte také vlastní značku šperků. . .
Ty šperky vyjadřují mou osobnost. Jsou divoké, z neopracovaných diamantů a drahokamů. Jsou luxusní, pracujeme pouze se zlatem. Prsteny se dají vrstvit přes sebe a osobně jich nosím klidně osm naráz. Je to moje láska a vášeň. Jsou přesně takové, po jakých jsem vždycky toužila.
Vlastino, máte opravdu krásné jméno. Víte, kolik vás v České republice je?
Dvě. Můj tatínek se jmenuje Vlastimil a já jsem Vlasta, ale to jméno Vlasta odmalička nemám moc ráda. A když Věra Chytilová natočila známý film Dědictví aneb Kurvahošigutntág, tak jsem začala mít s tím jménem velké problémy ve škole. Ale jak jsem kreativní, tak jsem obvolala všechny možné úřady a myslím, že v té době před osmi lety byla jedna jediná paní, která schvalovala různé obměny křestních jmen a ta mi tu změnu nedovolila. Ale po osmi letech jsem byla už asi trochu odvážnější a nějak jsem tu paní obešla a už mám v pase i v občance Vlastina.
Osm let jste Vlastina?
Rok, rok jsem Vlastinou. A to jméno vlastně vzniklo tak, že jedna z mých tchýní mi takhle začala říkat a pak se mi omlouvala, že je to moc hrubé. A já na to: „To je krásný, to se mi moc líbí.“ A hned jsem si to jméno přivlastnila.
Jste herečkou, nasměrovali vás na tuto dráhu rodiče, nebo to byla od počátku vaše osobní touha? Nebo to byla životní náhoda?
Já na náhody nevěřím a moji rodiče mě k herectví také nevedli, u nás není nikdo umělecky založený. A já jsem asi omylem. Šla jsem po ulici a někdo mě zastavil a zeptal se, jestli bych se nechtěla přihlásit do modelingové agentury. Úplně jsem koukala a přinesla jsem tam fotky z kuchyně, protože jsem žádné hezké modelingové fotky neměla. Potom jsem při vysoké škole obsluhovala v jedné luxusní restauraci, kam chodívala Ivana Christová, tak ta mi také říkala, ať se přijdu zapsat do její agentury. Ale vlastně úplně můj první film byl James Bond.
Jak probíhá casting na takový film?
Tenkrát casting probíhal tak, že se mě ptali, jestli jsem náhodou někdy někde neobsluhovala v restauraci – a já povídám: „Jasně, já jsem dělala číšnici.“ Tak jen díky tomu jsem to podle mě vyhrála, protože oni potřebovali někoho, kdo tu práci trochu umí a neshodí jim to na toho slavného herce. A když mi tedy tehdy volali, že jsem ten casting vyhrála, byla jsem nešťastná, protože to bylo šestnáct natáčecích dnů. A mně bylo dvacet čtyři a v té době jsem neměla žádné ambice a vlastně jsem to nechtěla. Dodnes se pořád divím, že stále ještě natáčím, protože pořád z toho chci tak trochu nenápadně odejít, ale vždy mě k tomu něco přitáhne, nebo něco vyhraji, takže já vlastně dělám v životě něco, co jsem nikdy dělat nechtěla, o co jsem nijak cílevědomě neusilovala. Ale myslím si, že je to proto, abych se zocelila, abych se zbavila strachu, abych se začala mít víc ráda, protože opravdu, když si uvědomíte, že chodíte na castingy, kde jste srovnávána s ostatními herečkami, která z vás má hezčí oči a delší nohy, tak je to velký nápor a já díky tomu trénuji svou psychiku. Není to podle mě profese, která by byla něčím zajímavá. Kdybych měla dceru, tak bych jí tuhle cestu, kterou jsem se vydala já, rozhodně nedoporučovala. Ale moji kluci naštěstí tyhle ambice nemají, takže zatím můžu být v klidu.
Začít svou filmovou kariéru Bondovkou Casino Royale, to mi přijde velmi impozantní. Na který ze svých filmů nebo seriálů vzpomínáte jako na své TOP?
Právě tím, že to herectví neberu zase tak moc vážně, tak si ani moc nepamatuji všechny filmy a seriály, ve kterých jsem hrála, takže se zase nad tím nijak zvlášť nezamýšlím a nedívám se do historie, abych se v tom rochnila a říkala si: „Jé, já jsem hrála v tomhle nebo v tomhle.“ Každá herecká zkušenost nebo projekt byl o něčem jiném, byl jinak náročný. Ke každému filmu nebo seriálu mám nějakou historku, ale tím vás nechci zatěžovat. Asi nejzásadnější pro mě byla role ve filmu Můj příběh, což je skutečný příběh baletky, kterou popálil manžel horkým olejem. Ona to málem nepřežila a celý svůj život řešila jizvy. Ono to samotné natáčení bylo strašně náročné, protože jsme točili s panem režisérem, který tehdy ještě neměl žádnou filmovou zkušenost, takže jsme se tam tak nějak navzájem přetahovali a soupeřili o to, kdo koho bude poslouchat. A já jsem se tehdy zasekla, že nemůžu hrát ve filmu, za kterým si nebudu stát a nebudu říkat věty, kterým nevěřím. A pan režisér s tím svým egem chtěl, abych ho poslouchala, takže je zázrak, že ten film vznikl. To, co tam vidíte, je moje vlastní režie a bylo to náročné, takový můj souboj s mužem o to, kdo vyhraje, a to bylo vyčerpávající.
Ta zkušenost na place, musela být dost intenzivní a nepříjemná. . .
Ten film se točil na dvě etapy a celkem asi tři měsíce. Navíc mi lepili na obličej masku, kterou pak sundávali rozpouštědlem a měla jsem od toho popálený obličej. Takže jsem hrála popálenou dívku a sama jsem byla popálená. To už samo o sobě bylo velmi náročné na psychiku a já jsem jenom chtěla pochopit co po mě pan režisér chce, abych to mohla zahrát a bylo vidět, že to neví, ale za každou cenu chce, aby to bylo po jeho. A herečka má poslouchat režiséra, ale tady to opravdu nešlo. Věděla jsem, že bych si za tím filmem nemohla stát. Nikdy jsem nic takového nezažila. Dialog vůbec nebyl možný.
Další kapitolou jsou vaše knihy. Co vás přivedlo k psaní?
Než jsem napsala úplně první knihu, tak jsem si četla o tom, jaké je to být spisovatelem a jak se člověk může spisovatelem stát. A také o tom, že se u nás psaním knih příliš vydělat nedá. A když jsem napsala první knihu, tak jsem byla vděčná, že ji vůbec někdo zadarmo vydal. A měla jsem takovou naivní představu, že veškerý výdělek dám do Klokánka. Potom jsem se, ale dozvěděla, že se neprodává a já vydělala asi 120 korun což mi potvrdilo to tvrzení, že se psaním knih vydělat nedá. A potom jsem napsala další knihu a rozhodla jsem se trochu zariskovat a vydala jsem si tu knihu sama. Byla jsem nezkušená a obvolávala tiskárny a intuitivně jsem hledala vhodnou tiskárnu kde by mé knize věřili. Rozhodla jsem se, že nechám vytisknout 8000 kusů, ale těsně předtím jsem měla ještě schůzku v jednom velkém vydavatelství. Paní ředitelka mi řekla, že se takové knihy neprodávají a už vůbec ne za takovou cenu. Odešla jsem zklamaná a pochybovala jsem o sobě. Nakonec jsem to riskla, knihu jsem nechala vytisknout a za tři měsíce jsem dělala dotisk. Dalších 10 000 kusů. Z knihy se stal bestseler, i když se neprodávala v knihkupectvích. A když jsem pak šla za tři roky za tou stejnou paní ředitelkou do vydavatelství kde mě odmítli, tak mě vítala s otevřenou náručí, že mají obrovský zájem.
Od té doby vím, že to, co se píše v médiích, nemusí být pravda a že riskovat se vyplatí.
Jak jste tu svou knihu prodávala?
Hlavním marketingovým nástrojem byly tenkrát sociální sítě. Založila jsem si e-shop. A úplně ten nejhorší, co jsem mohla, protože jsem neměla zkušenost. Byl původně naprogramovaný na deset položek měsíčně a já hned první měsíc prodala těch 8000 knih. A ten e shop negeneroval žádné faktury a já měla u sebe dvě kamarádky, které každý den do pěti do rána psaly faktury. Bylo to náročné, ale zároveň ta zkušenost byla úžasná. Nakonec jsem přešla na jiný e shop a tím se ta situace vyřešila. Těch 8000 knih jsem měla doma a každou knihu jsem podepisovala. Pak přišel můj kamarád a řekl mi, že existuje razítko, které napodobí ten můj podpis a já jsem si ho nechala vyrobit, ale nakonec jsem ho nikdy nepoužila, protože se mi to zdálo energeticky špatně. Připadalo mi to jako energie podvodu.
Vlastino, cítíte se být umělkyní, podnikatelkou, výtvarnicí, nebo herečkou? Čím nejvíc?
Ty cesty se proplétají a podle mě je to ideální. Když člověka baví hodně věcí tak je možné navzájem kombinovat a využívat v tom byznysu. Ta kombinace toho, co zrovna má v té dané chvíli tu správnou energii je úžasná. Umožňuje mi to nebýt ve stresu z nedostatku příležitostí. Nemusím čekat až mi zazvoní telefon a někdo mi nabídne roli. Můžu dělat šperky, nebo psát knihy, pokud zrovna netočím filmy. A to je osvobozující.
Další články
OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK
Ocenění Českých Podnikatelek stojí na Vaší straně. Vnímáme Vaše potřeby, hledáme řešení a poskytujeme informace a inspiraci.
Generální partner
Odborný garant
Zakladatel
Záštita a partner
Auditor
Hlavní partner
Partneři
Partneři slavnostního dne
Dodavatelé
Mediální partner
