KOUZLO ČAJOVÝCH ZAHRAD
Čajové zahrady na Srí Lance Petra Zelíka svou vůní, malebností a zdánlivou nekonečností okouzlily natolik, že se v devadesátých letech pustil do podnikání se sypaným čajem. Čajová kultura i filozofie pěstitelských zemí se staly jeho vášní, která trvá už sedmadvacet let.
Vaši značku dnes můžeme řadit mezi ty české tradiční. Stále ji rozvíjíte a přicházíte každoročně s mnoha novinkami. Kromě těch produktových novinek tentokrát přinášíte i zcela nový koncept v unikátních prostorách v centru Prahy. . .
Celý minulý rok jsme se věnovali přípravě nového konceptu, který mi už delší dobu ležel v hlavě a naší vlajkovou lodí se stal unikátní prostor ve Vodičkově ulici, kde vedle klasické prodejny vznikly i další netradiční provozy – CoffeeTearia a Czech Tea Centre. Historické Prostory v „Domě u Nováků“ jsme si pronajali již před dvěma lety a hned v prvopočátku bylo naším cílem nejen otevření další prodejny, ale také spuštění vzdělávacího čajového centra a prostoru, kde bychom měli možnost našim zákazníkům ukázat jak naše čaje a kávy připravujeme my sami.
Setkali jsme se právě tady, v srdci Prahy a musím říct, že se vám skutečně povedlo vytvořit místo jakoby odtržené od rychlého tempa velkoměsta, a přitom v centru dění. Jednotlivá zákoutí působí velmi útulně, a přitom jde o čistý nekomplikovaný design. Povězte mi, kdo se podílel na designu těchto prostor?
Prostory jsou navrženy ve stylu „hygge“, což by se dalo z dánštiny přeložit právě jako atmosféra domova, útulnost. Tento styl byl definován již v 19.století a je pro mnohé designéry stále inspirací. V takovém prostředí se člověk cítí spokojeně. To jsme také chtěli zprostředkovat našim zákazníkům a hostům. V této chvíli zde fungují tři na sobě nezávislé koncepty. V přízemí je umístěna prodejna, která nabízí náš kompletní sortiment, a kromě čaje a kávy zde najdete také mnoho čajových a kávových doplňků, které mohou být i vhodným dárkem. Suterén a první poschodí jsme se rozhodli využít pro dva nové projekty, a to čajo-kávový bar CoffeeTearia a centrum edukace pro veřejnost Czech Tea Centre.
Prodejny OXALIS najdeme ovšem po celé republice. . .
Snažíme se budovat síť prodejen od začátku tak, abychom byli našim zákazníkům co nejblíže. Naše prodejny se rozprostírají od Zlína až po Ústí nad Labem. Jednu z posledních jsme otevřeli právě v Ústí v OC Forum což je nejznámější zábavní a nákupní centrum v celém regionu, kde najdete více než 90 obchodů.
Svou firmu jste pojmenovali podle latinského názvu pro čtyřlístek. Tento symbol vám přinesl štěstí, které vás společně s pílí pomohlo vyvést i z mnoha svízelných situací. Jaké byly vaše podnikatelské začátky?
V roce 1988 jsem absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Když jsem pak v září 1989 končil povinnou základní vojenskou službu, přemýšlel jsem, jak se životem dále naložit. Několik týdnů poté přišla sametová revoluce a s ní zásadní změny ve společnosti, které mým aktivitám postupně pomohly udat správný směr. Jsem rodák z Lipníku nad Bečvou. Z Prahy jsem se vrátil na Moravu a začal pracovat v olomoucké Sigmě v zahraničně-obchodním oddělení. Mé angažmá však vydrželo jen pár měsíců, místní poměry byly velmi spjaté s předrevoluční dobou, ničemu novému jsem se bohužel nepřiučil. V lednu 1990 jsem se tedy přemístil do Slušovic, které si nesly pověst socialistického zázraku. Možnost poznat nové metody práce se nabízela. Porevoluční kvas však zastihl také tento podnik a došlo k rychlému rozkladu jeho aktivit.
Spolu se čtyřmi dalšími kolegy jsme proto založili soukromou společnost s cílem rozvinout obchodní činnost. Brzy poté se nám naskytla příležitost distribuovat čaje Teekanne, které tenkrát v Československu nikdo neznal. Ovládali jsme jazyky, rozuměli ekonomii, trh byl poměrně prázdný a úspěch se rychle dostavil. Relativně brzy jsme však zjistili, že máme každý trochu jiné představy o fungování firmy a o dva roky později jsme zůstali už pouze dva. V létě 1992 jsme již byli etablovaným velkoobchodem s potravinami, v jehož portfoliu byly vedle čajů také žampiony, müsli, oříšky nebo džusy. V takto rozptýlené činnosti jsem ale pokračovat nechtěl. Impulzem pro další změnu mi byla cesta na Srí Lanku, po které rozhodnutí k obratu dozrálo. Ostrov mě okouzlil. Vůně čerstvého čaje na svěže zelených plantážích, příjemní, skromní lidé, souznění s přírodou. Byl to zážitek srovnatelný s tím, jako když člověk poprvé v životě spatří moře – vůně čaje a za obzor se valící zahrady s čajovníky jako by byly paralelou na bezbřehý solí nasycený oceán. . .
Rozhodl jste se tedy pro sypaný čaj? Ano, rozhodl jsem se, že původní firmu opustím a v létě 1993 jsem založil Oxalis. K rozjezdu firmy jsem použil prostředky získané z dosavadního podnikání a otevřel ve Zlíně velký čajový dům – koncept čajovny a prodejny pod jednou střechou. Na začátku 90. let však lidé sypaný́ čaj téměř neznali, bylo značně obtížné jim sdělit, co vlastně nabízíme. Na trhu se objevovaly výhradně porcované čaje v nálevových sáčcích. O druhové pestrosti čajové nabídky ve svobodném světě obyvatelé východní Evropy neměli potuchy. První roky nepřinášely žádný ekonomický úspěch. V roce 1995 jsem stál opět na začátku, původní kapitál však byl téměř vyčerpán. Spásným nápadem, který́ zákazníkům sypané čaje přiblížil, bylo zavedení skleněných dóz na prodejny. Lidé tak najednou měli možnost prohlédnout si strukturu čaje, sami nadzvednout víko a nechat se oslovit vůní. Dalším impulzem k prosperitě bylo otevření prodejen na frekventovaných místech v Praze – ve Vinohradském Pavilonu a Centru Černý Most. Úspěch pak na sebe nenechal dlouho čekat. Začali se ozývat regionální návštěvníci našich pražských prodejen, kterým se tento koncept zalíbil. Chtěli otevřít vlastní podobné provozovny na různých místech republiky. Zrodil se velkoobchod, postavily se základy budoucí franšízové spolupráce. Potom ale přišel jeden z těch nejtěžších okamžiků, které sebou podnikání může přinést… Ano, rok 2000 mi přinesl nepříjemné překvapení. Jeden z prvních zaměstnanců se rozhodl posílit postavení ve společnosti, požadoval vlastnický podíl. Po zkušenostech v předchozím podnikání jsem na návrh nepřistoupil, hledal jsem jiná řešení. Dotyčný však nakonec po vzájemné dohodě a finančním vypořádání firmu opustil. Měl jsem za to, že situace je k oboustranné spokojenosti vyřešena. Vše ale bylo jinak a na Vánoce 1999 nečekaně přiletěla černá labuť… Dotyčný nastoupil k našemu tehdy jedinému exportnímu partnerovi na Slovensku. Zároveň s tím však odcizil všechny do té doby vytvořené receptury pro míchání čajových směsí. Nejenže nám naboural celý slovenský trh, ale zároveň začal ze Slovenska ohrožovat naše zájmy v České republice. Byla to rána pod pás a ponaučení do budoucna.
Jakým způsobem jste tu krizi překonali?
Oxalis byl v té době ještě relativně malá firma. Zhruba tři roky jsme prožívali velmi těžké období. Na druhou stranu nás tato událost vyburcovala ke značnému úsilí a velké kreativitě. Urychlili jsme vývoj. Nejpopulárnější názvy čajů jsme nechali patentově chránit, otevřeli jsme rekordní počet nových obchodů, rozvinuli franšízovou spolupráci, vytvořili exportní oddělení a vehementně začali podporovat vývoz. Zpočátku jsme nakupovali v Hamburku, kde probíhá asi 50 procent obchodu s čajem v Evropě. Nyní již čaje dovážíme výhradně ze všech známých i méně známých pěstitelských zemí, ať už jde o Čínu, Indii, Srí Lanku, Japonsko, Jižní Koreu, Vietnam, Keňu či Jižní Afriku. Krize s odchodem pracovníka akcelerovala přechod od překupu v Evropě k nákupu suroviny přímo v zemích původu. Dnes provozujeme specializovanou maloobchodní síť s desítkami poboček, zásobujeme trhy v několika desítkách zemí světa.
Jste na trhu sedmadvacet let, co vás stále motivuje?
Zpočátku mou hlavní motivací byla vášeň pro čaj. Tento nápoj je pro mě srdeční záležitostí a nikdy pro mne neznamenal pouze obchodní komoditu. Potřebuji, aby moje podnikání mělo nějaký přesah, aby pokud možno neslo poslání do budoucna. Snažím se dále rozvíjet své myšlenky, hledat nové aktivity. Jak jsem již zmínil, tak v Praze ve Vodičkově ulici jsme nedávno otevřeli koncept s názvem Coffeetearia kde si milovníci čaje a kávy mohou vychutnat svůj šálek. A Czech Tea Centre je místem kam budeme zvát provozovatele čajových zahrad a kávových plantáží, aby zde své projekty představili. Zde chceme široké i odborné veřejnosti ukázat, jak vypadá párování čaje se zážitkovou gastronomií, pořádat paralelní degustace čaje a vína nebo nechat účastníky sestavit vlastní čajové směsi. V našem slušovickém sídle pak máme ambici vytvořit zákaznické centrum s čajovým a kávovým muzeem, kinosálem promítajícím filmy z pěstitelských zemí, pořádat pravidelné exkurze.
Máte obrovské životní i podnikatelské zkušenosti. Co byste rád předal mladší generaci?
Shodou okolností přednáším maturitním ročníkům na středních školách v rámci projektu „Můžeš podnikat“. Představuji svou životní cestu, různá úskalí na ní. Zároveň se snažím probudit ve studentech iniciativu a chuť být v životě aktivní. Nejsem však naivní a vím, že jen zlomek z nich se skutečně vydá na podnikatelskou dráhu. Podnikavý a kreativní však může být každý z nich i v rámci zaměstnání. Pokud už se tedy podnikatelem v budoucnu nestane, alespoň by mohl a měl prokázat iniciativu a podnikavost v rámci své profese.
Co považujete za úspěch?
Za úspěch považuji fakt, že má práce je mým velkým koníčkem. Dělám opravdu to, co mě baví. Bohužel má takto postavený život jen menšina lidí. V čaji jsem se doslova našel. Je to nejen fantastický nápoj, který uhasí žízeň, dokáže povzbudit činnost mozku, koncentrovat mysl, je součástí buddhistických meditací. Je zároveň velmi úzce propojen s východní filozofií nadhledu a klidu duše, což je mi velmi blízké. Jsem vděčný, že mi život umožnil být součástí čajové kultury, být v trvalém spojení s pěstitelskými zeměmi Dálného východu.
Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Za nejdůležitější považuji udržení balance. Připadá mi, že život je často procházka po vratkém laně s vyvažovací tyčí v rukách. Myslím, že na životní cestě člověk absolvuje dlouhou řadu vychýlení z rovnováhy a neustále hledá cestu k jejímu obnovování, pokud tedy není životem dobrovolně vláčen. Období, kdy je vše opravdu v pořádku (zdraví, vztahy, osobní ekonomika, pocit štěstí a naplnění), nebývají dlouhá. Čas od času se objeví překážka, která život zčeří. Jde o to, aby období rovnováhy převažovala a byla co nejdelší.
Co byste rád stihnul?
Rád bych přečetl většinu odborných knih z mé bohaté sbírky čajové a kávové literatury, ale také z jiných oblastí. Chtěl bych se zdokonalovat v cizích jazycích, navštívit další pěstitelské země. Velmi rád bych Oxalis transformoval na zážitkovou firmu, přiblížil zpracovatelské procesy spojené s čajem a kávou široké veřejnosti.
Co byste si přál?
Nejvíce si přeji, aby mé blízké okolí bylo zdravé, šťastné a spokojené. Jako krásnou třešničku na dortu bych v budoucnu viděl to, kdyby alespoň jedno z mých dětí převzalo otěže firmy.
Další články
OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK
Ocenění Českých Podnikatelek stojí na Vaší straně. Vnímáme Vaše potřeby, hledáme řešení a poskytujeme informace a inspiraci.
Generální partner
Odborný garant
Zakladatel
Záštita a partner
Auditor
Hlavní partner
Partneři
Partneři slavnostního dne
Dodavatelé
Mediální partner
