Kateřina Šrámková

Provozování Zámku Loučeň.

V těchto dnech je to skoro 20 let, kdy mne na mé životní cestě potkal ZÁMEK. Nikdy dříve jsem se nezajímala o historii, práce a brigády v cestovním ruchu pro mne byly nezajímavé, a s tím vším, do čeho jsme se s bývalým manželem pustili, jsme měli nulové zkušenosti. Působila jsem jako daňová poradkyně, měla jsem lukrativní zahraniční klienty podnikající v Praze, a vedla jsem velkou advokátní kancelář jako provozní ředitelka. V euforii 90. letech, kdy nám nic nepřipadalo nemožné, jsme využili příležitost zprivatizovat zámek, a až když jsme ho získali, začalo se řešit, co s ním provedeme.

Díky možnosti získat v roce 2005 první dotace ze strukturálních fondů na rozvoj infrastruktury v cestovním ruchu, jsme dokázali zrealizovat náročnou rekonstrukci zámku, a 7.7.2007 jsme jej otevřeli veřejnosti. Dnes vím, že se to povedlo díky tomu, že klíčové aktivity jsem si řešila sama osobně: sepsala jsem žádost o dotaci, vypracovala podnikatelský záměr a obešla snad všechny banky, abychom získali úvěr. V průběhu stavby jsem lodičky z kanceláře na Václaváku vyměnila za holínky a vyteplenou vestu, dělala jsem si sama projektového manažera a dokázala jsem všechny kolem sebe pobláznit, abychom včas otevřeli. Stavba s rozpočtem přes 100mil Kč nejenže skončila v termínu, ale navíc s úsporou cca 4% původního rozpočtu.  Měla jsem vizi, že po skončení rekonstrukce se vrátím zpátky ke své pražské kancelářské práci, ale nedokázala jsem se už od zámku nikdy odpoutat. Považuji jej za své páté dítě, které se dožaduje pravidelné péče. A tak jako jsem se naučila být matkou, naučila jsem se být zámeckou paní. Svůj čas si musím zorganizovat tak, abych to všechno stihla. Mám radost, když vidím, že zámek prospívá, a že jsme v místě, kde dříve nebyl žádný turistický ruch, dokázali vytvořit vyhledávanou turistickou destinaci.