Generální partner Další partneři
Ptáme se 2 24. října 2016

Lidé si neváží, že jsou zdraví, a že to zítra může být jinak

svepesovaPavla Čechová Švepešová je jednatelkou společnosti Stroom Dub, jejíž poslání je i v rámci pestrých zaměření ostatních vítězek Ocenění Českých Podnikatelek zcela jedinečné – práce s tělesně a mentálně postiženými. Jak taková práce ovlivňuje pohled na české podnikání a jaké to vlastně všechno je, jsme se zeptali v následujícím rozhovoru.

 

 

Letos oslavíte kulatiny. Jak se během deseti let rozrostly vaše aktivity?

 

Ano, už je to tak. Letos jsem oslavila své kulatiny. Musím ale říci, že podnikám už dvacet let a těch posledních deset let jsem stabilizovala a rozvíjela to, co se mi v prvních deseti letech podařilo vybudovat. Hlavně od roku 2000 jsem vlastně každý rok vymyslela a zřídila novou provozovnu a dílnu ve své firmě. Jen zmíním, jedna chráněná dílna v Prachaticích, druhá ve Vimperku a třetí v Dubu. K tomu se přidala truhlárna a kuchyně, kde dodnes se vaří dvě jídla na rozvoz a pro místní strávníky. To vše zaštiťuje vlastní autodoprava. Tyto mé aktivity završil vznik společností STROOM DUB o.p.s. Tato aktivita mne zcela pohltila. Udržet vše dvacet let nebyl a není snadný úkol. Závěrem shrnu vaši otázku. Za posledních deset let stabilizace a rozvoj centra STROOM DUB o.p.s. Novinkou v roce 2016 je zaregistrování nové sociální služby a to z týdenního provozu na provoz celoroční.

 

Změnil se nějak váš náhled na podnikání poté, co jste loni stanula na stupních vítězek projektu Ocenění Českých Podnikatelek?

 

Můj pohled na podnikání se v základu nemění. Mám své priority a vím, že práce s lidmi je to nejtěžší. Člověk se učí celý život. Jsem velmi ráda, že jsem se mohla soutěže Ocenění Českých Podnikatelek zúčastnit a získat ocenění.

 

Vnímáte rozdíly v ženském a mužském přístupu k podnikání?

 

Víte, jak se to vezme. Muži to mají tak nějak automaticky. Ženy musí hodně přesvědčit o svých kvalitách. Za sebe ale mohu říci, že jsem si vždy dokázala poradit a vyřešit každý problém. Ale vím, že někteří muži nemají rádi silné ženy.

 

Podle analýzy NSG Morison mají ženy v podnikání jiné priority než muži. V první řadě nepodnikají jen pro zisk a svou firmu vnímají více jako rodinu. Jak je to u vás?

 

Samozřejmě, že ženy musí zvládnout více než muži. V rodině to začíná a hlavně zase končí. Proto musí přemýšlet více systematicky a analyticky, aby ten „ozubený strojek“ do sebe hezky zapadal. Hezky se to říká, ale vždy tomu tak není. Sama vím, o čem mluvím. Můj soukromý život podnikání také poznamenal, ale na to se neptáte. Ženy mají širší úhel pohledu, ale dokáží někdy více než muži. Přemýšlí vždy trochu dopředu a tam vidím ten rozdíl. Potkala jsem se s hodně muži ve vedoucích pozicích a mile mne překvapili svým sociálním

myšlením.

 

Jsou vaše priority ovlivněny i vaší specifickou činností?

 

Samozřejmě. Když pracujete s tělesně a mentálně postiženými, priority přehodnotíte a vnímáte je úplně jinak. Hodně lidí si neváží, že jsou zdraví, soběstační a vůbec si neuvědomují, že zítra to může být zcela jinak. Je to dané i dnešní dobou. Stále se za něčím honíme, porušujeme normy, zákony a pravidla, ale když se musíte zastavit a řešit banální věci, které najednou nezvládnete, tak už je pozdě. Peníze zdraví nenahradí.

 

Jak jste se vlastně dostala k tomuto oboru? Zajímala jste se odjakživa o pomoc lidem s omezením či o charitu?

 

V roce 2000 jsem vybudovala první chráněnou dílnu. Dala jsem handicapovaným lidem šanci znovu pracovat a být užitečný. Mnoha lidem jsem pomohla a odměnou pro mne je to, že u mne pracují od vzniku až do dnes.

Cílem sociálního centra bylo přiblížit se více postiženým lidem, vytvořit jim podmínky, dát jim šanci a něco je naučit. A to se nám to podařilo.

 

Spousta podnikatelů si stěžuje na nedostatek lidí. Jak je hledáte vy?

 

Nemohu říci, že bych měla problém najít vhodné lidi. Záleží, na jakou pracovní pozici člověka hledáte. Někdy se hlásí sami, někdy jdou na doporučení a někdy z úřadu práce. V sociálních službách je to složitější, jelikož se jedná o specifickou práci. Většinou představy o této práci se neshodují se skutečností.

 

Jaké byly vaše začátky? Jste „rozená podnikatelka“?

 

Moje začátky byly hodně odvážné. Moji rodiče měli více strachu než já. Jsem člověk, který když si něco vymyslí, tak za tím jde. Zmíním jen vznik první chráněné dílny.

To jsem takhle doma žehlila a v televizi šla reportáž z chráněné dílny na Moravě, kde náplní práce bylo rozebírání použitých televizí. V této době jsme vyráběli kabelové svazky pro společnost v Německu. Bohužel nám klesly zakázky a musela jsem snižovat stavy. Přemýšlela jsem co dál. Tato reportáž mi dala podnět k tomu, abych i já něco podobného tady u nás zkusila. Rozjela jsem informační kolotoč. V té době tyto místa pro tělesně handicapované začal podporovat úřad práce. Našla jsem vhodné prostory, obhájila podnikatelský záměr a na úřadě práce získala peníze na zřízení nových pracovních míst. A mých deset lidí mohlo začít pracovat. Mé představy ale byly po třech měsících jiné. Lidi pracovali tak rychle, že nám televize nestačili vozit. Musela jsem hledat ještě jinou náplň práce. Byla jsem zavázána úřadu práce, že pracovní místa udržím nejméně dva roky.

Vše se podařilo, novou práci pro moje zaměstnance jsem sehnala.

Toto je hrozně obšírná otázka a mohla bych dlouho popisovat prvních deset let. Důležité je, že moje firmy fungují dodnes.

Jinak rozená podnikatelka asi nejsem. Od dětství jsem toužila stát se dětskou doktorkou. Jsem ráda, že tuto náročnou profesi vykonává můj syn.

Vždy jsem chtěla, aby za mnou bylo něco vidět a rozhodovat se sama. To se mi vyplnilo. Co se mi povede i nepovede, je moje zodpovědnost.

 

Vnímáte širší souvislosti vašeho podnikání, jako dopad na zaměstnanost, společenskou odpovědnost apod.?

 

Těžká otázka. Každá firma má svou filosofii a já mám ráda fér hru. Já dodám práci a peníze. Na druhou stranu chci, aby lidi chodili do práce rádi a práce v dobrém kolektivu vedla k cíli, na kterém jsem domluveni. Jak jednoduché, na každé straně jsou určitá pravidla. Ale není tomu tak všude. V jednu dobu jsem měla sto zaměstnanců, proto si myslím, že mám a měla jsem vliv na zaměstnanost v regionu a společenskou odpovědnost.

 

Jaký máte názor na podnikatelské prostředí v ČR?

 

Dobrý i špatný. Malí podnikatelé musí všechno dodržovat, a když ne, tak vás úřady sestřelí jako kachnu. Penále, kontroly, nařízení, nemáš, tak plať. Mělo by to platit všude a pro všechny. Má zkušenost je taková, čím větší firma, tím větší síla, vliv a větší prostor k vyjednávání. O těch největších ani mluvit nebudu, např. OKD. Hlava mi to nebere a je to důkaz toho, že určitá skupina lidí si dělá, co chce, a vláda přihlíží a mlčí. Nechci být pesimistická, je spousta poctivých a šikovných podnikatelů a firmiček, které se snaží a dělají to dobře. Bohužel je stále dost výmyslů, překážek a byrokracie, které nám to nijak neulehčuje.

 

Zasahujete sama aktivně do všech činností firmy nebo raději delegujete? Proč jste se rozhodla předat vedení?

 

Byla doba, kdy jsem si dělala vše sama. A to co se nestihlo v týdnu, tak jsem doháněla o víkendu a za pomoci mé rodiny. Když jsem se podruhé vdávala, nejdříve ráno jsem rozvezla domácí práci, a pak jsem šla na radnici. To jen tak pro zasmání. Dnes vím, že je třeba mít okolo sebe tým, který má své pravomoci a zodpovědnost. Jinak by to nešlo. Samozřejmě deleguji, ale komunikace a kontrola je důležitá. Mám okolo sebe šikovné a zodpovědné zaměstnance, kteří vědí, že jsem vždy na blízku, když je třeba vyřešit problém nebo pomoci.

Ve STROOMu DUB o.p.s. jsem se rozhodla předat vedení po dlouhém přemýšlení, které nebylo snadné. Deset let je dlouhá doba něco vybudovat a nastavit, tak aby vše fungovalo i bez vás. Myslím, že ten čas právě nastal. V dubnu jsem měla zdravotní problémy, které mi mé rozhodnutí ulehčily.“ Pavlo, musíš v tom tvém maratonu zvolnit, ubrat plyn, roky přibývají “. Přála bych si najít takového nástupce, který by v mém vedení pokračoval a já se mohla soustředit ve STROOMu DUB o.p.s. jen na aktivity, které mi dělají radost. Chtěla bych být více s klienty, naučit je něco do života. Chtěla bych mé zkušenosti předávat dále. Také trochu více myslet na sebe a na mou rodinu. Nebylo to rozhodně pro mne jednoduché rozhodnutí.

 

Je ještě nějaký další cíl, kterého byste chtěla v sociální práci dosáhnout?

 

Ve STROOMu DUB o.p.s. se nám letos podařilo z týdenní sociální služby zaregistrovat se na službu celoroční. K tomuto kroku mne vedla skutečnost, že jsou někteří klienti u nás už deset let a přijde doba, kdy budou potřebovat celoroční péči. Radost jsme tímto udělali mnoha rodičům. Jsme jediným zařízením tohoto typu na adrese Prachatice a Český Krumlov. Jsme rodinného typu určeného pro tuto skupinu lidí. Nabízíme spoustu činností a uplatnění v práci a najít si svůj smysl života. Chtěla bych být u toho, aby centrum STROOM DUB o.p.s. rozšířil sociální služby o chráněné bydlení. Mezi našimi uživateli sociálních služeb jsou tací, kteří by to zvládli. A co víc si přát? Než naučit handicapovaného člověka „samostatný život“. Samozřejmě s naší pomocí a podporou. Tak to je můj cíl a vize, která se mi možná splní.

 

Kde všude můžeme koupit výrobky z vašich dílen?

 

Naše výrobky ze sociálně terapeutických dílen jsou specifické tím, že na každém výrobku je otisk handicapovaného člověka. Podílí se na přípravě, výrobě, zdobení a balení. Každý výrobek je originál ruční práce.

Snažíme se prezentovat naše výrobky na různých trzích a výstavách. Máme i dva kamenné obchůdky a to v Prachaticích a v Nýrsku. Věřím, že zakoupením našeho výrobku, uděláte radost nejen sobě, ale i našim uživatelům a zaměstnancům.

Videomedailonky

vítězek 10. ročníku OCP

Eva Hronová

REVATECH

1. MÍSTO

Malá společnost

Zdenka Homolová

NEREZ CIDLINA

1. MÍSTO

Střední společnost

Lucie Tomášková

LT Sezam

1. MÍSTO

Velká společnost

Darina Vodrážková

DAQUAS

CENA ČSOB

VÝJIMEČNÁ PODNIKATELKA

Eva Dokoupilová

MEDICAL PLUS

CENA ZA INOVATIVNÍ ŘEŠENÍ

pod patronací České pojišťovny

Michaela Povýšilová

TECHNOAQUA

CENA ZA DIGITÁLNÍ TRANSFORMACI

pod patronací Microsoft,

Sylva Jílková

TERMSTAV

VÝJIMEČNÝ RŮST FIRMY